Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Osteonekróza čelisti neboli ONJ (zkratka pochází z anglického názvu osteonecrosis of the jaw) je poměrně vzácná, ale závažná komplikace, při níž odumírá část kostních buněk v čelisti i dáseň nad touto oblastí. Navenek se to projeví zejména tím, že odumřelý úsek čelisti zůstane v ústní dutině obnažený. ONJ se vyskytuje především u onkologických pacientů, kteří jsou léčeni bisfosfonáty nebo denosumabem (tyto léky se používají buď k léčbě osteoporózý, nebo při postižení kostí metastázami nebo mnohočetným myelomem). Osteonekróza čelisti vzniká většinou jako nehojící se rána, obvykle po vytržení zubu. Léčba spočívá v odstranění odumřelé části kosti. Obrázek: Pacient dlouhodobě léčený bisfosfonáty ukazuje místo s osteonekrózou dolní čelisti (žlutavě zbarvené ložisko s odkrytou kostí čelisti) po vytržení zubů. Zdroj: Samuel Vokurka: Průvodce postižením dutiny ústní při onkologické léčbě (2. aktualizované vydání). Plzeň, 2021. ISBN: 978-80-905986-3-8 (odkaz vede na PDF soubor na webu mukozitida.cz, 4.6 MB) Viz také osteonekróza, čelist.

Osteonekróza doslova znamená „odumření kosti“. Nastává v případech, kdy je na příliš dlouhou dobu přerušeno krevní zásobení kostní tkáně. Osteonekróza se nejčastěji vyskytuje v kyčelních, kolenních, ramenních a hlezenních kloubech. Může být způsobena dlouhodobým užíváním kortikosteroidů, nadměrnou konzumací alkoholu, úrazy kloubů a některými onemocněními, jako jsou zhoubné nádory či artritida. Osteonekróza se někdy může objevit v důsledku protinádorové léčby, která zahrnovala metotrexát, bisfosfonáty nebo kortikosteroidy. Viz také osteo-, nekróza, osteonekróza čelisti.

Čelistní kloub neboli temporomandibulární kloub (lat. articulatio temporomandibularis) je jedním z nejvíce namáhaných kloubů lidského těla. Kromě žvýkání, jež je samo o sobě velmi komplexním pohybem, umožňuje i otevírání a zavírání úst. Je-li jeho pohyblivost omezena, může být obtížné či nemožné ústa otevřít nebo naopak zavřít. V tomto kloubu se spojuje hlavice dolní čelisti s lebkou, konkrétně se spánkovou kostí. Viz také klouby, synoviální klouby.

Horní čelist (lat. maxilla) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Horní čelist tvoří kostěný podklad středové části obličeje a je pevně spojena se všemi ostatními obličejovými kostmi – s výjimkou dolní čelisti. V horní čelisti jsou ukotveny horní zuby. Obrázek: Čelní pohled na lebku dospělého člověka. (Zdroj: LadyofHats, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Human_skull_front_simplified_(bones).svg) Viz také kostra, lebka, obličejové kosti.

Dolní čelist (lat. mandibula) spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Dolní čelist je největší a nejsilnější obličejovou kostí; při pohledu shora nebo zespodu má přibližně tvar písmene "U". Středová část dolní čelisti obsahuje dolní zuby a vytváří bradu. Dolní čelist se spojuje s kostí spánkovou a společně tak vytvářejí čelistní kloub. Obrázek: Čelní pohled na lebku dospělého člověka. (Zdroj: LadyofHats, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Human_skull_front_simplified_(bones).svg) Viz také kostra, lebka, obličejové kosti, čelistní kloub.

Čelist je označení buď pro dolní čelist nebo pro horní čelist. V těchto protilehlých kostěných strukturách jsou ukotveny zuby. Horní a dolní čelist jsou vzájemně spojeny čelistním kloubem. Odvozené přídavné jméno je čelistní.